Bylo nebylo, za devatero horami, za devatero řekami, v jedné vsi, v jednom domě žili byli dobří lidé. Tak takhle většinou začíná většina pohádek. Neznám snad dítě, které by daleko více nemilovalo začátek pohádky nežli její konec. A protože je většina dětí všetečných, po rčení - a zazvonil zvonec a pohádky je konec – následuje vždy spoustu dalších otázek.
Někomu tahle všetečnost vydrží až do dospělosti. Otázky zůstávají, jen pohádky se vyměnily za příběhy ze života našich předků. Ač většina zápisů, které člověk v matrikách i jinde najde, je velmi strohých, za každým z nich se skrývá jeden lidský osud, jeden barvitý příběh. Jenže protože se zde nesnažíme sepsat román, zůstane většina informací právě v oné strohé podobě. Nechť lidská fantazie dokreslí to, na co není čas a mnohdy ani síla.
Důkazem, že si s námi života běh roztomile zahrává, je i naše setkání a společný zájem o rodopis.
Ať stejně jako v pohádkách tenhle propletenec lidských příběhů rozmotáme.
Kristina Přecechtělová (roz. Tycová) a Martin Křídlo
P.S. Dost dlouho jsem na těchto stránkách opomíjela fakt, že se mi změnilo příjmení, takže tímto napravuji .... Kristina